Přemýšlejte usilovně, tři minuty: Myšlení je konstrukce.
Přečetl jsem si to znovu: nedává to smysl obecně, nedává to smysl ani v italštině.
«Slyšíš ten zvuk?» Stefania přiloží ucho k zemi.
«Nic neslyším.»
Bruxa zasáhne: «Pod našima nohama teče podzemní řeka, která odděluje dva světy: svět živých a věčných.»
«A to ti neřekl tu nejneuvěřitelnější věc: řeka se pohybuje proti síle gravitace. Voda teče zdola nahoru,» dodává Stefania.
Dívám se na ně skepticky.
«Opravdu bych to rád viděl.»
«Neuvidíš nic, alespoň dokud nepřejdeš na druhou stranu...»
«Chápu: nechávám si tedy svou zvědavost.»
«Máš s sebou nějakou vodu?» zeptá se Bruxa.
«Mám v autě malou lahev.»
«Běž pro ni,» řekne mi Stefania.
«Musíme vzdát hold strážcům obou světů.» Ani nežádám o vysvětlení. Bylo by to zbytečné. Když s
