IV
Sobota 22. srpna 2020
Iniciační obřad končí pozdě v noci, ale už za svítání to v chýši žije. Vyjdu ze svého malého pokoje, ještě rozespalý a v pyžamu.
Zdá se, že každý stoupenec má svůj specifický úkol: jsou tu ti, kteří vaří, ti, kteří udržují oheň, a ti, kteří se modlí vkleče před malou soškou.
Oslovuji jediného člověka, který je mým přítelem.
«Spal jsi dobře?» zeptá se Stefania.
Ani jsem nezamhouřil oka.
«Jako spáč,» zašeptám jí.
«Proč mi šeptáš do ucha?» je překvapená.
Znovu se přiblížím: «Nevím, jestli můžu mluvit, nebo mám mlčet jako včera.»
«Mimo chrám jsme všichni bratři, můžeme si říkat, co chceme,» upřesňuje Stefania.
«To je dobře. Je tady někde v okolí bar?»
«Jsme daleko od města, ale neboj se: postaráme se o to. Obraťte se na ní.»
Ukáže na malou baculatou paní,
