Nechci se tímto tématem zabývat.
«Jedna ze scén zobrazuje Constantinův sen. V předvečer bitvy u Milvijského mostu se císaři zjeví anděl. Druhý den ráno nechá Constantino na štíty vojáků vyrýt kříž a zkratku IHSV: pod tímto symbolem, křesťanským křížem, zvítězíš.»
«A pak Constantino vyhrál?» zeptá se.
«Ano, porazil Licinia. Ne kvůli ochraně shora, ale kvůli jeho vojenské zdatnosti,» upozorňuje vědec ve mně.
«A pak se stal křesťanem a šířil křesťanství,» uzavírá.
Je to opět historik ve mně, kdo mluví: «Věci se ve skutečnosti takhle nevyvíjely. Nechal se pokřtít až v okamžiku smrti. V novém náboženství, které se šířilo, jistě viděl užitečnou politickou podporu pro svou kauzu.»
Chiara mi vrátí mobil a zatváří se znechuceně.
«Constantina nenávidíme právě proto, že z křesťanství udělal ná
