Porod přežila jen jedna malá kočka: celá bílá, studená a hladová. Částečně proto, že ten malý kocourek byl ke mně vždycky tak přilnutý, a částečně jako poctu Calvinovi jsem ho pojmenoval Pallino.
Teď nevím, jestli je mému velkému kocourovi líto, že odcházím, mým rodičům určitě ano.
V sedm hodin už je můj otec vzhůru, oblečený a připravený vyrazit na nákupy. Nejdřív uvaří dvě kávy: jednu pro mě, druhou vezme mamince, která ještě leží v posteli.
Když se vrátí, říká: «Pořád jsem nepřišel na to, kde jsi byl minulý víkend.»
«Ve Wewelsburgu.»
«O tom místě jsem ještě nikdy neslyšel. Vždycky si představuju to tvoje tajemné pátrání.»
«Je to hrad v Německu.»
«Teď se zajímáš o středověk?» Otec je překvapený. Chvíli váhám, než řeknu: «Je ze 17. století, takže rekonstruován v době nacismu.»
Ote
