Chiara si krátce zaplave a pak také vyleze. Přijde a sedne si vedle mě.
Chvěju se po celém těle. Objímá mě.
«Možná jsme měly myslet na nějaké osušky, než jsme skočily do vody,» poznamenám.
«To ty jsi ten prozíravý,» opáčí.
«Upřímně jsem neplánoval jít se koupat takhle v noci. Ale mám v autě připravenou tašku k moři, kvůli zítřejšímu odjezdu.»
«Říkám, že jsi prozíravý. Pojďme tedy.»
Oba se zabalíme do mé obrovské plážové osušky s vyobrazením lva a lvice.
«Co kdybychom teď šli do hotelu... k tobě?» zeptám se jí.
«Vždycky jsem si myslela, že jsi stydlivý. Místo toho pod tím vším... Bohužel nemůžeš jít nahoru ke mně na pokoj.»
«Jen na pár minut,» trvám na svém.
Spěšně se oblékáme, a ještě napůl mokré dorážíme do hotelu.
Chiara šmátrá po vstupním klíči od hotelových dveří a pak mě po
