«Ne, byl to akt lásky.»
V uších mi hučí to, co říká na rtech. Láska: výraz, který jsem ji nikdy neslyšel vyslovit.
«Raději to nechci vědět.»
Teď je to ona, kdo mi chce říct: «Ne, musíš to vědět.»
«Věř mi: klidně zůstanu u pochybností.»
«Byl to dar seslaný z nebes. Nikdy jsem nečekala, že ve svém věku budu moci...» Chiara se přeruší, podívá se na malého a nakonec prozradí: «Giuliano je emanací Jeho Svatosti.»
Jsem ohromen, nemyslel jsem si ....
«Snad nechceš říct, že ty, s tamtím...»
«Až do svého náhlého zmizení mi byl průvodcem, otcem a... společníkem.»
Ležím na posteli a dlouho se dívám do stropu. Pak se otočím a podívám se na spícího prcka s výrazem člověka, který se setkal s mimozemšťanem. Doufám, že bude vypadat jako jeho matka.
Vteřiny ubíhají, zdá se to jako hodiny. Chiara
